DOWNBELOW Roadside Traveler

Street seeker

Miluju pocit, když se černé nebe otevtře ve tvých očích. Sedíš vedle a skoro mrzne. Rád bych věděl, co nás drží tak vysoko. Snad láska nebo víno ve sklenici?. Však víš, že nebylo řečeno ještě nic. Miluju pocit, když se vznášíme krajinou a koukáme na svět z těch nejvyšších výšek. Pohledy jsou žhavé, jako dotyky našich rtů. Vyznání zvoní hlavou, ale bojím se, že není ještě připraveno. Někdy bych chtěl být odvážnější. Teď hledám pokoj v hlavě. Bloudím ulicemi a připadám si tak cizí. Bloudím ulicemi jako pták, ztracený daleko od hnízda a mysl je znásilněná a tak nahá.

The house full of enemies

Byl to těžkej den. Já, tak někde na půl cesty mezi dveřma tvýho bytu a mým žlutým balkónem, zdrhám před bolestí tvý lásky. Připadám si jak ubohá napodobenina chlapa a modlím se za svý spasení v tomto domě plným nepřátel. Můžeš mě dorazit, nebo taky pomoct, raděj se otoč, já padám. Vykašli se na to, nech to bejt, je to pořád ještě dobrý, třeba jenom sním. A nebo je to v háji? Padám. Nedívej se, ale dobře si to pamatuj. Nikdo mi nepomůže, dokud si se mnou budeš jenom hrát. Je jednoduchý spadnout, když je to tu kluzký, jako tvoje láska. Kde máš vůbec srdce? Tucet tvejch milenců a každej z nich nepřítel. A tak, jak padám, slyším tvůj křik, pořád doufám, že snad jenom sním. Tvůj svatej úsměv někam zmizel, ale tebe ještě vidím. Asi je to ztracený. Smrt přijde jen o trochu později.

Believe

Veřím, že něco z tvých očí, zůstalo ukryto hluboko ve mě. Ale jsem na pochybách jestli víra, která byla pohřbena ve výčitkách bude někdy opět nalezena. Můj úděl je můj úděl. Pamatuju si den, když to ještě fungovalo. Šesté patro, jedna postel, nemožné vzít zpět, když jsem to změnil. Když si vzpomenu, jak jsme se kdysi dotýkali mraků v malé místnosti tam v horách. Pamatuju si všechno, pamatuju na slzy a vyznání. Má krev zůstala na tvých dlaních, slova ztrácí význam, už jen pád a pak smrt.

Fire In my eyes

Minulou noc jsem zaslechl něco o těžkém zločinu. Myslím, že to šlo z rádia. Minulou noc jsem slyšel příběh o jasné vině a čisté nevině. Život je jako boj o zlatou medaili. Dokud moje oči budou vzhlížet ke hvězdám… snad taky věříš, že tento zasraný život směřuje rovnou do ráje? Když máš chuť vzít cihlu z rozbité zdi, když tvá slova přichází nazmar… Tak dělej! S otevřenýma očima! Uviděla jsi oheň v mých očíchích. Kdo ví. Je to zločin? Tak do toho běž s otevřenýma očima.

Roadside Traveler

Často chodím po cestách, které se vinou ve stínu těch hlavních. Míjím patníky podél a cítím, že jsem blíž sám sobě. Moc dobře znám tvůj pohled, ale teď už nemáš koho zkoušet. Tak mě prosím nech. Měl bych jít hledat svou vlastní pravdu. Jako kameny mohou ubíhat podél cest, tak i já se můžu těšit jen a jen na konec. Mohl bych se ztratit, mohl bych zahodit všechnu tvoji lásku. Byl jsem závislý na tvé přízni, na každém tvém pohybu, prostě šílený. Ale už jsem nohama na zemi a ty nohy mě teď nesou pryč z toho města. Jsem připravený všechno zahodit. Kráčím krajinou, zase blíž sám sobě. Snad někde daleko, za hranicí tohoto světa pochopím, že i má cesta může dosáhnout svého cíle.

Autumn Tears

Ležím daleko od toho všeho. Vracím se zpátky ve vzpomínkách, když jsi byla milována. Nahé tělo v lese tmavým listím přikryté. Tys čekala znamení, ale moje srdce bylo natřené na černo. Potom se slzy dotkly rtů bez jediného slova, slzy padaly na dlaně plné špíny, slzy padaly dolů a já věděl, jak to bolí.

Suburban blues

S hlavou ukrytou v černé kapuci se ztrácím nočním městem. Koukám do tváří, které míjím a myšlenky rozpouším ve světle pouličních lamp. Hlavou se honí sny o životě na předměstí – to mě pěkně nastřeluje. Otrhané domy, špína chodníků, to dokáže sevřít. Nehledám žádné poklady i lidé jsou mi ukradení. Chodím jen tak, proč by se mělo něco stát? Co mě vůbec drží v hluboké noci na těchto místech? Co mě drží v noci daleko od všech? Je lepší ztratit své ideály, které jsi dávno schoval do lží z falešných slov. Teď tady sedím. Měsíc je nad stromy, všude ticho a čas se zpomalí. Koukám na vlaky. Jeden za druhým přijíždí a zas odjíždí. Kdo změnil mou cestu? Padám na kolena a kousek ze mě je daleko.

Thin line

Pořád cítím to stejné. Vyprahlé tělo se v plamenech ztrácí. Musím se nalít – aspoň trochu, ale úniku není – bez lásky i bez bolesti. Potřebuju pořádnou sprchu, jsem skoro sám sebou, jsem skoro při smyslech. Přisla jsi jako bouřka, vysála jsi mou krev a nechala mně být. Přetrhla jsi tenkou nit věcí co se měly stát a není úniku. Hodila jsi mně do temnoty. Ty nikdy nezaziješ ten pád. Jsi vinná svým chladem a svou krutostí. Co jsi pryč, nic není tak, jak by mělo být a jak jsem vždycky žil. Znám svou vinu i bolest a zkouším se z toho dostat. Ale nikdy ti neřeknu, co bylo špatně a nikdy ti neřeknu úplnou pravdu. Jsem skoro sám sebou, jsem skoro při smyslech.

Pride

Běžím, dýchám, jako pominutý. Asi víš, hlavně někam daleko, pryč z jejího vlivu. Divný pocity se do mě vkrádají. Ještě teď se třepu. Řekla: „táhni mi z cesty!“ Ta její zasraná hrdost! Měl bych pochopit, dřív než padnu za kořist, že jsi celou dobu lhala. Měl bych pochopit, dřív než zmizím, že všechno je už dáno. Nové postavení, vím, příliš vzdálené. Milá, tak co je? Ztrácím vedení i myšlení je mimo. Ten její nucený úsměv! Čas běží a štěstí nemám na své straně. Ona mne neopustí. Možná můžeš kroutit hlavou nad tou bezmocností, ale uvidíme, nech mě hádat… řekni, milovala jsi mě vůbec? Alespoň teď nelži!

Lost name

Chtěl jsem, abys zůstala, ale naše milostné epizody jsou pořád stejné. Cítíš bolest? Věř mi, co říkam, jak rychle jsem zapoměl tvoje jméno? Pořád dokola. Dřív tam byla ještě touha, nějaké hlasy znějí z dálky. Ale tvé volání neslyším. Možná otázka naší víry, láska je jak vzdálená hvězda, která se rozsvítí, pluje a nakonec padá. Chtěl bych tě vidět, najít a milovat. Něco strašně zvláštního, možná nemoc nebo šílenství uvnitř, když přišlo další ráno. Bílý jako stěna, další bezesná noc a zase ztrácím tvoje jméno. Chtěl bych tě vidět, najít a zase milovat.

Midnight dance

Představím ti situaci, je kolem osmý. Ale nejsem si jistý dnem ani místem. Kde jenom je? Hledám na zemi. Pak uvidím ji. Škvírou ve dveřích jak tancuje. Jdu dál a hlava hučí, však to znáš, jak se cítím – zasraný štestí až v mozku. duševní pohyb – jeden z nejlepších pak ji vidím tancovat a podprsenka chrání kozy. Bože, dívá se na mě, tak pojď! chlape řekni co to se mnou dělá zasraný zmetku! nakopu ti prdel děvče, raděj vědět víc než míň.

Hundred miles

Sto mil za námi a ty nevidíš konec? Můžeme dosáhnout zármutku nebo slz, které jsme dávno ukryli v písku. Sto let za námi, vztahy beze jmen. Můžeme to někdy zase spojit, když roztrháme i to co zbylo? Tisíce sporů za námi, nevidíš ten konec? Dřív jsem míval ideály, ale teď už nemusím nic předstírat. …a potom všem budeš řvát jako šílený, naučí tě jak zapomenout, ukáže ti jak vykrvácet s úsměvem na rtu… Sedím tady zarmoucený a něco špatného je ve vzduchu. Díra v těle. Čekání bývá nekonečné. Slzy na mé kůži visí jako při dešti. Čas beží. Vím, je to šílené.

Roadside Traveler

Hlavu mám schovanou pod černou kapucí. Ukrývám tvář před deštěm, možná sám před sebou a ztrácím se ve spleti uliček a chodníků, které v noci vždycky fascinují svojí prázdnotou. Něco uvnitř mě svírá, utahuje vnitřnosti ostnatým drátem, jehož hřebíky se s každým krokem zarývají do svědomí. Víc. Hlouběji. Je to bolest, co cítím nebo snad osvobození? Znamení, že ještě dýchám, signál, že krev dál proudí shnilým tělem?

V noci řeka vypadá nebezpečně a tajemně. Vody sotva po kolena, ale za stovky let tím korytem proteklo zatraceně hodně vody. Jak bych na ni koukal před padesáti lety, když přehrady Šance i Morávka byly ještě na papírech? Byla míň svázaná? Byla divoká, jako proud z vodovodního kohoutku než se rozplyne ve vaně panelákové koupelny ve čtvrtém patře. Jednou se tam probudil oblečený. Tehdy po prvním srazu. když jsme si na chvíli zkoušeli hrát, že starosti nejsou a že gympl zmrazí naše životy až do smrti. Stojím a opírám se o zábradlí. Řeka hučí do noci, pod nohama teče. Lávka se houpe, jako zaoceánský parník, jenž dává poslední naději ztroskotancům, co hledají zaslíbený život kdesi na druhé straně zeměkoule. Šeptám hezká slova do tmy a je mi vážně dobře.

Street Seeker
The house full of enemies
Believe
Fire In my eyes
Roadside Traveler
Autumn Tears
Suburban blues
Thin line
Pride
Lost name
Midnight dance
Hundred miles