Frýdecko-místecká kytarovka Downbelow představuje nový videoklip ze svého aktuálního alba Decameron Locis (2017). To je pozoruhodné svou koncepcí, za níž stojí baskytarista, fotograf a autor textů Lukáš Horký. Při psaní každé z deseti písní se nechal inspirovat konkrétním místem, na němž se odehrál nějaký zásadní, ale přitom časem pozapomenutý příběh. Ve videoklipu ke skladbě Breeze of Freedom (Out of the City) se jich objevuje hned několik.
V prostorách bývalé frýdecko-místecké textilky a na vypuštěném dně přehrady Šance v údolí Beskyd natáčel filmový štáb studentů mezinárodní filmové školy v Łodźi – český režisér Robin Lipo společně s kameramanem Krzystofem Głobiszem z Polska. V originálně pojatém videu můžeme vidět v akci celou sestavu Downbelow – kromě Horkého také Davida Kopřivu, kytaristu a zpěváka s nezaměnitelným hlasem, nominovaného letos na cenu Jantar za populární hudbu, a bubeníka Petra Fucimana, známého také ze svého působení v kapele Prouza. Vedle kapely vystupují herci v anonymních maskách v industriálním prostředí, v němž se alegoricky odehrává příběh hlavního hrdiny. Píseň zaujme hned v úvodu melodickou kytarovou linkou, a také rytmickým refrénem, ve kterém naléhavý Kopřivův zpěv vyzývá ke změně slovy: „Change the habits, your life is in your hands…“.
„S Decameron Locis se jim podařilo něco, co pro hodně umělců zůstane jen nenaplněnou touhou. Navodit atmosféru, která má takovou intenzitu, že se po nějaké době stane cinematickou. Tedy vtáhne nejen do hudebních příběhů, ale především má přesahový rozměr, který využije hudbu a texty k výletům na reálná i nereálná místa.“
Downbelow: Decameron Locis – domácí album měsíce,
červenec 2017, Karel Buriánek, Headliner
Na zvuku nahrávky se podepsal také producent Amák, který s frýdecko-místeckou kytarovkou spolupracoval už při nahrávání EP Other World (2013). Zvukově nejvyzrálejší album Downbelow rozhodně stojí za poslech, ocení jej především milovníci alternativní scény, v rámci které si kapela podmanila už na přelomu milénia, ještě za dob jejich vysokoškolských studií v Brně.
Boříme to, co jsme postavili. Downbelow mají první video k novému albu, které vyjde za pár týdnů
10. dubna 2017, 18:18
Frýdecko-místečtí alternativní rockeři Downbelow vydávají nové album. První vlaštovkou je právě zveřejněná píseň From the Rooftops, kterou provází tzv. lyric video, jehož motivem je bourání a zastavený čas. Píseň lze chápat jako reakcí na kritizovanou demolici městské dominanty – Víceúčelové sportovní haly, kterou nahradilo obří nákupní centrum. Nové album Downbelow vyjde na přelomu dubna a května.
Lukáš Horký je zásadním členem kapely Downbelow.
Foto: Tomáš Dudyn Václavek
Kapela Downbelow vznikla v roce1999 a po stovkách odehraných koncertů v klubech a na festivalech se úspěšně etablovali na alternativní domácí scéně. Po debutovém albu Roadside Traveler (2011)a EP Other World (2014) v osvědčené spolupráci s producentem Amákem Downbelow dokončili nové album, které vyjde na přelomu dubna a května. K němu Downbelow v současnosti připravují vizuální stránku koncertního programu a vypouštějí do světa první píseň.
Autorem klipu je baskytarista Downbelow Lukáš Horký, který je zároveň fotografem a grafikem a stará se o vizuální stránku kapely. Klip je poskládaný z černobílých fotografií, úzce spjatými s městem Frýdkem-Místkem. „Za každou písní z nové desky stojí konkrétní příběh. Tato skladba vypráví o tom, že boříme to, co jsme pracně vybudovali. A je vlastně jedno, jestli ničíme budovy nebo mezilidské vztahy,“ vysvětluje Lukáš Horký, který je rovněž autorem textů.
„V refrénu se zpívá-Boříme to, co jsme postavili, a roční období se střídají.Toto spojení mě napadlo, když jsem fotografoval demolici frýdecko-místecké dominanty, Víceúčelové sportovní haly. Stál jsem v kabině časoměřičů a přes sklo pozoroval bagry, jak trhají na kusy železné konstrukce. Na zemi ležely hodiny, které ukazovaly, kdy se zastavil čas. Fotografii jsem použil právě v tomto klipu. Rozpohyboval jsem ručičky a za sklem promítám příběh svého města,“ uzavírá Horký.
I v dalších skladbách z nové desky se objeví motivy z rodného kraje, například přehrada Šance nebo třeba zakladatel frýdecko-místeckých textilních továren Adolf Landsberger.
Hostem rubriky Jak to slyší je tentokrát Lukáš Horký, zakládající člen frýdecko-místecké kapely Downbelow a zároveň skvělý fotograf a vizuální umělec. Je mimo jiné autorem plakátů ostravského Divadla Petra Bezruče a podepsán je také pod vizuální prezentací frýdecko-místeckého festivalu Sweetsen Fest. A už od dětství je velkým hudebním fandou.
Lukáš Horký hraje v kapele Downbelow.
Foto: Tomáš Dudyn Václavek
Calm Season – Make Them Happen (2012): Anglicky zpívané Calm Season bylo fajn. Zajímavý odskok od The Prostitutes s violoncellem, které obyčejně moc nemusím. Make Them Happen zní dobře, avšak s češtinou na jejich aktuální novince mám trochu problém. Republic of Two jsou mi mnohem blíž. Je to ale jen otázka vkusu. Folkař ze mě asi nebude nikdy.
Manic Street Preachers – Motorcycle Emptiness (live 2014): Krásná věc. K Manic Street Preachers jsem se prokousal až hodně pozdě spolu se Smashing Pumpkins, Pearl Jam a Alice In Chains. Souvisí to s kytarami, které jsem dlouhou dobu odmítal. Uznával jsem pouze syntetické zvuky a je paradoxem, že v Downbelow nakonec držím basu. Kořeny grunge v čele s Mother Love Bone, Mudhoney a dalšími následovníky jsem začal rozplétat až po zhlédnutí filmu Singles. Byť je tato komerční záležitost ortodoxními old-schoolery často zatracována, pro mě to byl zásadní studijní materiál. Filmová kapela Citizen Dick s Eddiem Vedderem (ve skvělém překladu Občan Frantík) mě baví doteď. Ale zpátky k Manic Street Preachers – Motorcycle Emptiness je silná hitovka, co má text s větším morálnějším přesahem: „Žít jako v komatu, nahrát ego a už jen polykat a polykat…“ Klukům musím dát palec nahoru už jen kvůli jejich intelektuálnímu kreditu, který se mimochodem ze současné nezávislé hudební scény občas vytrácí. Ale taková je doba.
Mike Oldfield (vocal: Luke Spiller) – Man On The Rocks (2014):Vzpomněl jsem si na Stinga. Týpek, který docela slušně balancuje na hranici konzumu. Četl jsem jeho knížku Broken Music. Možná proto je pro mě jeho pop a komerce uvěřitelnější, možná to bude těmi kořeny v punku s The Police. Jde víc do hloubky, na rozdíl od Mike Oldfielda, který klouže až příliš lehce po povrchu. Skáče mi tady jeho vlezlý hit Moonlight Shadow: „…carried away by a moonlight shadow… lalala…“Man On The Rocks, ostatně stejně jako celý Mike Oldfield, mě nechává chladným.
The Young Gods – Skinflowers (1992): Skvělá píseň. Bohužel jsem je prošvihl, když hráli nedávno v Paláci Akropolis. V šesté třídě základní školy jsem konvertoval od metalu k EBM a industrialu. Začalo to Front 242, pak Nitzer Ebb nebo třeba The Paranoid. Později se přidali Nine Inch Nails, Die Krupps, kanadská klika v čele se Skinny Puppy nebo Front Line Assembly. Skrytá symbolika na žákovské knížce, poselství z textů v sešitech fyziky a programový bojkot českého jazyka. Byl jsem z toho hodně poblázněný a jsem vlastně pořád. Ale holky se na to teda moc balit nedaly. Zjistil jsem, že co tě ovlivňuje v mládí, často přetrvá navěky. Zrovna nedávno jsem jel s kamarádkou z Opavy. Zjistili jsme, že jsme vyrůstali na úplně stejné muzice, stejně jsme ji prožívali a hlavně nás úplně stejně formovala a formuje doteď. Zvláštní, jak to funguje. Nořím se do temnoty a zavírám oči a hraje Skinflowers: „Dej mi to, co pod venkovním teplejším sluncem uvnitř hoří… dej něco hlubokého, co v sobě nechceš mít…“
Chris Andrews – Yesterday Man (1971): „Zvon osmkrát zacinká, k nám přijde má malinká…“ To je Pavel Novák ne? Nebo ABBA? Nějak mi to splývá. Hehe. Yesterday Man. Raději ani tomorrow.
Silent Stream of Godless Elegy – Skryj hlavu do dlaní (2011):Řemeslně v pořádku, svého posluchače to určitě má. Ale tohle mě opravdu míjí velkým obloukem. Housle beru jenom, když nehrají a zpívá o nich Vlasta Redl (omlouvám se tímto všem houslistům).
Tom Waits – God´s Away On Business (2008): Toma Waitse jsem nikdy moc nemusel. God´s Away On Business mi připomíná balkánskou dechovku. Tom je legenda, do které se prostě nekope. Chovám k němu velký respekt, ale to je tak všechno. Dechové sekce jsou na mne obecně příliš intelektuální, teda pokud nehraje na trubku Lukáš Morávek v Priessnitz. Více mě baví Waitsovy portréty, které spáchal fotograf Anton Corbijn. To je jiné kafe, panečku, i bez cigár.
Killing Joke – Love Like Blood (1985): Jaz Coleman je zvláštní typ. Se všemi pavouky, co si nosí v hlavě. Ještě v raném dospívání patřili Killing Joke do VIP sekce v mé diskografii, byť jsem kytary regulérně přijal až na gymplu. Mimochodem, na nové desce Killing Joke spolupracuje náš producent Amák a jeho historky ze zákulisí nahrávání by se měly vydat knižně. Love Like Blood je skvělá věc. „Život je krátký, proto raději zrychluju. Síla a krása odsouzena k zániku, tak setni růži, když je v plném rozkvětu… láska jako krev, láska jako krev…“ Osmdesátky teď poslouchám hodně. Oprášil jsem staré The Cure, Bauhaus a v autě mučím své spolujezdce Joy Division. Když koukám na klip Love Like Blood, naskakuje mi starý Toyen – Po stopách zmizelých železnic. A nejen tím vizuálem. I hudebně to není daleko.
KARVINÁ – Postavit před publikum Hornických slavností OKD ať v Karviné, či Staříči jen stejně žánrově zaměřené interprety, zavánělo by to ostudou. Zvlášť když je v našem regionu z čeho vybírat, jak dokládá letošní program. Třem kapelám produkujícím „odlišnou“ muziku jsme nicméně položili tři shodné otázky.
Čas na odpovědi si našli Downbelow z Frýdku-Místku, Lake Malawi z Třince a Panter z Třince.
Jaký máte vztah k horníkům a hornictví?
Downbelow (Lukáš Horký):
Nepovažujeme se úplně za regionální kapelu. Downbelow jsme zakládali v Brně, kam jsme se jaksi všichni po maturitě přesunuli,
takže jsme byli paradoxně známější tam. Kluci se po škole vrátili do Frýdku-Místku a já zůstávám rozlítaný mezi Prahou a Brnem
a domovským městem. K hornictví mám taktéž nejblíže já. Jsem fotograf. Dlouhodobě zaznamenávám město Frýdek-Místek, který je úzce spjatý s uhlím. Zajímá mě jak místní specifi cká nátura lidí, tak vztah ke kořenům a minulosti. Fotím krajinu i kolem Závodu Důl Paskov. Odkaz toho všeho se odráží v textech a grafi ce, která je pro nás velice důležitá. Naše vystoupení totiž doprovázejí filmové projekce a fotografie, a tím se to všechno propojuje.
Co pro vás znamená hrát právě havířům? Downbelow:
Ano, je to naše premiéra před havíři a moc se těšíme. Tohle karvinské publikum stejné určitě nebude. Už z důvodů, které jsem popisoval. Těžká práce lidí, co dřou každý den hluboko pod zemí, formuje jejich charakter, který neobjevíte v žádném jiném povolání. A to nás fascinuje.
Jak byste charakterizovali svou muziku? Downbelow:
Naše muzika není moc veselá. Máme svoji temnou tvář. Přehrabujeme se v sobě, v minulosti i v našich vztazích. Takže přeneseně, to kopání máme společné. Pocházíme ze stejného regionu a myslím, že si k sobě cestu určitě najdeme. Hrajeme klasickou kytarovou muziku – kytary, bicí a zpěv. Vyrůstali jsme na Pearl Jam, nicméně teď máme spíše blíže k písním
Interpol či Joy Division.
Kapela Downbelow, která v sobotu pokřtí v klubu Stolárna ve Frýdku-Místku exkluzivní dvoudiskovou edici loňského EP Otherworld s osmi remixy, má nový videoklip. Tančí v něm známá spisovatelka Sylva Lauerová a tanečník Kristián Pekar. Jeden den před očekávaným křtem představuje deník Ostravan.cz klip k novému remixu písně Hundred Miles v exkluzivní premiéře.
Scéna z nového videoklipu Downbelow k písni Hundred Miles.
Repro: Ostravan.cz
Původně čtyřpísňové EP Otherworld, které loni vyšlo jen elektronicky, je nyní k dostání i na CD a je doplněno druhým diskem, který obsahuje osm remixů. Jejich autory jsou členové kapely Priessnitz, Sunshine a další hudebníci. Remix k písni Hundred Miles byl doplněn videem, které ovšem není zcela nové – bylo natočeno před několika lety ve spolupráci se spisovatelkou Sylvou Lauerovou pro mezinárodní knižní festival v Praze.
„Točili jsme na klasickou filmovou surovinu, a ta není zrovna levná. Až do vyvolání materiálu v laboratořích České televize jsme netušili, jaký bude výsledek. V době, kdy jsme točili video, vznikalo i debutové CD Downbelow a když se o něco později při koncertním turné film s úspěchem promítl coby videoklip k Hundred Miles, bylo jasno. Vše se symbolicky propojilo,“ říká režisér klipu a baskytarista Downbelow Lukáš Horký.
Autorem remixu k Hundred Miles je Petr Kružík z jesenických Priessnitz, držitel Českého lva za hudbu k filmu Alois Nebel. „Hundred Miles je o komplikovanosti vztahů, které prožíváme. Film jsme původně točili jako reflexi na milostnou poezii. Během natáčení panovala zvláštní atmosféra. Celý štáb se choval víc než zodpovědně. Sylva sama v klipu tančí, připravoval ji choreograf Petr Horáček známý ze show Slovensko hľadá Super Star, Bailando a Letś s Dance,“ říká baskytarista kapely Lukáš Horký.
DOWNBELOW ve svém novém videoklipu interpretují vztah dvou milenců
Frýdecko-místečtí indie rockeři Downbelow vydávají nové remixové cédečko. Na českém hudebním trhu se objeví v polovině února v luxusní dvoudiskové edici pod labelem Surbanz records. První disk obsahuje čtyřpísňové EP Other World (vyšlo loni elektronicky) a na druhém disku fanoušci najdou osm nových remixů, jejichž autory jsou členové kapel Priessnitz, Sunshine a další hudebníci. Kapela prezentuje také nový videoklip k remixu skladby Hundred Miles. Ten byl původně natočen ve spolupráci se spisovatelkou Sylvou Lauerovou pro mezinárodní knižní festival v Praze.
Skladbu Hundred Miles najdete na debutu Downbelow Roadside Traveler, současnou novou tvář ji dal Petr Kružík, kytarista Jesenických Priessnitz, držitel českého lva za hudbu k filmu Alois Nebel.
„Hundred miles je o komplikovanosti vztahů, které prožíváme. Film jsme původně točili jako reflexi na milostnou poezii. Během natáčení panovala zvláštní atmosféra. Celý štáb se choval víc než zodpovědně. Sylva sama v klipu tančí, připravoval ji choreograf Petr Horáček (Slovensko hľadá Super Star, Bailando, Lets Dance). Točili jsem na klasickou filmovou surovinu a ta není zrovna levná. Až do vyvolání materiálu v laboratořích ČT jsme netušili, jaký bude výsledek. V té době vznikalo i debutové CD Downbelow a když se o něco později při koncertním turné film s úspěchem promítl coby videoklip k Hundred Miles, bylo jasno. Vše se symbolicky propojilo,“ říká režisér klipu a baskytarista Downbelow Lukáš Horký.
Poslechněte si nové remixy Downbelow. Pracoval na nich i Kružík z Priessnitz
30. ledna 2014, 10:42
30.1.2014, Aleš Honus, Ostravan.cz
Nové remixové cédéčko, které vyjde v půlce února v luxusní dvoudiskové edici, připravuje kapela Downbelow, která je vlajkovou lodí frýdecko-místecké hudební scény. První disk obsahuje čtyřpísňové EP Other World, které vyšlo loni elektronicky, a na druhém disku najdou fanoušci osm nových remixů, jejichž autory jsou členové kapel Priessnitz a Sunshine i další hudebníci. Deník Ostravan.cz přináší exkluzivně k poslechu tři z těchto remixů.
Cédéčko obsahuje jak remixy písní z loňského EP Other World, tak z předchozího vynikajícího alba Roadside Traveler z roku 2011. Nahrávky představují písně frýdecko-místecké kytarovky v poněkud jiném hávu. Pracovali na nich Petr Kružík (Priessnitz), Super Tuzex Bros (Sunshine), Amak Golden a několik dalších autorů.
„Vyrůstal jsem na Depeche Mode nebo Front 242, kteří remixovali každý singl, a proto jsem rád, že i kytaroví Downbelow mají své remixy. Ostatně, jak říká náš producent Amak Golden, písnička musí být silná i na akustické kytaře u táboráku. Pak jí můžeš dát libovolnou formu, klidně to může být i techno. Sdělení zůstane pořád stejné,“ tvrdí baskytarista kapely Lukáš Horký.
Dvojdiskovou edici EP Other World doplněnou o osm remixů kapela pokřtí 8. února v klubu Stolárna ve Frýdku-Místku. S kapelou vystoupí jako host Petr Kružík a jako předkapela se představí místní formace Meybe.
Právě Petr Kružík, který je držitelem Českého lva za hudbu k filmu Alois Nebel, je autorem dvou z osmi remixů. Jde o jeho debut na remixérském poli. „Občas s námi hostuje na pódiu. Cítím, že jsme hudebně úzce propojení. Hundred Miles v remixu od Petra Kružíka zní trochu jako Priessnitz,“ říká Horký.
V kapele Downbelow slovo Indie znamená ještě něco více...
22. prosince 2013, 19:33
Indie vzniklo ze slova Independent – nezávislý. Nebyl to žádný hudební směr, ale přístup k věci: kašlat na klišé, jít svou cestou. Že se to celé zvrhlo, je – jak tvrdí baskytarista Lukáš Horký – jiný příběh. Pod nálepku Indie se dnes podle něj schovává úplně všechno. Ani Dovnbelow nejsou úplně nezávislí. To v dnešním globálním světě ani nejde. Snaží se však muziku dělat tak. aby se za sebe pár let na to nemuseli stydět.
Indie k táboráku
Hudební uskupení Downbelow začínalo v roce 1999 jako klasická vysokoškolská kapela, která měla v plánu dobýt svět. „Brzo jsme vystřizlivěli, nicméně od svého počátku hrajeme ve stejné sestavě, až na jednu krizí, jedeme pořád dál,“ říká Horký. Začátky jeho kapely se nesly ve znamení Pearl Jam. „Prosté klasická kytarovka.“ dodává. Postupem času se žánr trochu proměnil – částečně v souvislosti s příchodem producenta do týmu. Pořád je ale možné – alespoň podle slov baskytaristy – zahrát si písničky Downbelow na španělku u táboráku. Producenta kapele délá Amák, bývalý baskytarista známé indie kapely Sunshine. „Troufám si říct,. se stal skoro dalším členem. Nápad na píseň většinou donese kytarista, na zkouškách píseň uděláme, ale nakonec nám to stejně Amák celé překope," komentuje s úsměvem Horký práci s producentem.
Se Sunshine na pódiu i na večírku
Kapela Sunshine ostatně Downbelow nepřímo zachránila. „V únoru 2010 jsme s nimi odehráli společný koncert. Tehdy jsme procházeli velkou krizí a hrozil regulérní rozpad_ Tahle akce a následný večírek nás vrátily zpátky do hry. Za rok jsme před kamerami České televize křtili debut," vzpomíná baskytarista. Svá CD. kapela prodává na e-shopu, případně nabízí volně ke stažení výměnou za e-mailovou adresu. Kdo chce, koupí si fyzický nosič s bookletem, tričko nebo třeba jenom placku. „Vyjádří tím svou podporu, stejně jak to dělám já u jiných. Myslím, že je dneska důležité být aktivní posluchač, alternativní hudbu vyhledávat. Moji kamarádi jsou nešťastní, že se neprodávají jejich desky a na koncerty nikdo nechodí. Já namítám: ,Kdy sis koupil naposled nějakou desku ty? Kdys byl ty na jiném než svém koncertě?„, komentuje Horký českou, jak sám říká „zaprdénost“. Koncerty kapely doprovází projekce s fiktivními příběhy na plátně. „S fotografkou Ditou Pepe jsme nafotili sérii fiktivních svatebních fotografií. Dita si představovala, jaké by to mohlo být, kdybychom se v neurčitém čase vzali a Žili spolu. Já to rozšířil. Natočil jsem krátké video, kde se vracím na místa naší vymyšlené minulosti. Fanoušci prostřednictvím komentářů na Facebooku můžou příběh spoludotvářet a my to celé pouštíme na koncertech v projekcích. Divné, že?" uzavírá Horký. A vzkazuje, že napsat něco může každý, klidné i vy – na stránkách kapely v sekci Dita For Downbelow.
Downbelow představují první track z připravovaného remixového EP
17. června 2013, 10:16
Indie rocková kapela Downbelow spojila síly s dvojicí českých DJs, producentů a muzikantů, Ianem a Katy, fungující pod názvem Them Darned Teenagers. Výsledkem je remix singlu Other World ze stejnojmenného EP. Hlasy hlubokého lesa, temné harmonie a pomalé beaty, jako když se nebe zatáhne uprostřed čarodějnického sabatu. Track vyjde prostřednictvím hudebního portálu musicserver.cz.
Ian a Katy jsou rezidentní djs pražského klubu Chapeau Rouge a kladenské Poldofky. Tím však jejich aktivity nekončí. Stále častěji opouští mixážní pulty a spolupracují s živými kapelami, čímž míří k plnohodnotné autorské tvorbě. „Nebyli jsme spokojení se současnou taneční scénou, proto jsme založili projekt Them Darned Teenagers. Spíš se považujeme za muzikanty než djs. Dali jsme se dohromady s Downbelow, protože máme blízko ke kytarové muzice,“ říká o Teenagers Katy. Tím získávají příznivce i mezi lidmi, kteří elektronickou hudbu běžně nemusí. Což nemění nic na tom, že svými divokými, tvrdými sety, plnými dubstepu, electra a Drum'n'Bass jsou schopni roztančit celý klub. „S klukama z Downbelow jsme se potkali na Bounce Bounce, kde mě na první poslech zaujali. Když nás potom kontaktoval Lukáš ohledně možnosti udělat remix na jednu z jejich písniček, neváhali jsme. Kluci jsou skvělí muzikanti a dobře se s nimi spolupracuje. Proto můžu s jistotou říct, že touto písničkou naše spolupráce nekončí, ba naopak.“ Komentuje vzájemné spojení Ian.
Frýdecko-místecká kytarovka Downbelow připravila záhy po svém debutu Roadside Traveler nové EP Other World. Producent Amak Golden dostal volnou ruku a výsledek se dostavil. Stejný obsah, ale nová forma. Příběhy o lásce, smíření i nenaplněné svobodě. Ponurou atmosféru dotvářejí vokály přizvaných hostů Jaromíra 99 (Priessnitz, Umakart) a kapely Niceland. Downbelow po úspěšné nahrávce neusnuli. Připravují pro své fanoušky remixové EP, na kterém se podílí autoři současné nezávislé scény. Kromě zmiňovaných Them Darned Teenagers se na EP objeví Super Tuzex Bros. (Sunshine), Amak Golden (Night), Petr Kružík (Priessnitz) a několik dalších autorů. Každý track představuje osobitý pohled na DOWNBELOW.
„Teenagers hráli svůj set po našem koncertě v Chapeau Rouge a úplně mě rozstřelili. Bylo vidět, jak si hraní užívají, a mě bylo jasný, že s nimi chci spolupracovat,“ nešetří superlativy Lukáš Horký z Downbelow. „Vyrůstal jsem na Depeche Mode nebo třeba Front 242, kteří remixovali každý singl a proto jsem rád, že i kytaroví Downbelow budou mít své zástupce. Ostatně jak říká náš producent Amak Golden. Písnička musí být silná i na akustické kytaře u táboráku. Pak jí můžeš dát libovolnou formu, klidně techno a to sdělení zůstane pořád stejný.“
Že pořádný rock’n’roll se dá dělat i za mixem, se můžete přesvědčit na Them Darned Teenagers nocích pořádaných pravidelně v Chapeau Rouge pod názvem Maximum Overdrive. Nejbližší bude 29. června.
Downbelow v rámci svého nového EP Other World odehrají krátkou jarní koncertní minisérii
30. dubna 2013, 15:48
Frýdecko-místecká kytarovka Downbelow připravila po svém debutu Roadside Traveler nový materiál. EP „Other World“ je plné temných zvuků a naléhavých refrénů, ve kterých Downbelow vyprávějí příběhy o lásce, smíření i nenaplněné svobodě. Ponurou atmosféru dotvářejí vokály přizvaných hostů Jaromíra 99 (Priessnitz, Umakart) a kapely Niceland. Nahrávku produkoval Amák Golden (Night, ex-Sunshine).
Na jaro pro své fanoušky připravili krátkou koncertní minisérii. Začínat bude 26. dubna v pražském Chapeau Rouge v rámci setu Bounce Bounce (Kay a Tuzex ze Sunshine). „…kategorie indie by na ně seděla trefně, kdyby… nenatočili s Amákem poslední EP Other World, který má tak melancholicky temnou a tíživou náladu, že to i mně vyděsilo. New Order, Joy Division, Interpol, White Lies, Editors… jako by kluci najednou začali poslouchat úplně jinou muziku…,“ říká o Downbelow frontman Sunshine Kay Buriánek." Ve svém domovském Frýdku-Místku zahrají několik písní s kytaristou Petrem Kružíkem ze spřízněných Priessnitz a ve frýdlantském Colors steak & music bar představí svůj set v netradičním akustickém provedení. V ostravském Cooltouru v rámci Ostravských filmových nocí přijedou doplnit svým koncertem několik filmových klenotů, jako třeba Walk the Line nebo Control. Koncem května se vrátí do Prahy, aby podpořili své oblíbené rádio StreetCulture. Začátek června navštíví festival Zámostí v Třebíčí a legendární Půdu v Borové.
Zvětšit obrázek
